Bludiště mého osudu je tak jednoduše spletité
že čím snadněji vidím svůj další krok, tím těžší
se jeví nutnost krok udělat a nebát se a zbavit se
tak mizerné nejistoty a trapné sebelítosti ve
světle beznadějně zamotaného mládí
Pomíjivá krásko z mých lechtivých snů
polož si hlavu na mou hruď a jen tak spočiňme
v něžném rozjímání, prosím tě zbav mě povinnosti
vykročit a vyslovit se, seber ze mě to břemeno
a polib mě přímo na rty a celý svět hoď za hlavu
a v objetí mezi doušky vína si vyslovme pár ze
světových pravd a bez výčitek svědomí se ponořme
do toho pravého vesmíru bez nesmyslné osamělosti
Otevřeme si srdce a se sentimentem si budeme
vyprávět o všem, o čem se normálně mluvit stydíš
a pak ve spánku nás dál budou spojovat sny,
které nás dojmou a nic nebude hloupé nebo zbytečné