Představuji si den, jen jeden dokonalý den
bez prázdných slov a zbytečných vět
plný světla, kde budu snít zaživa svůj sen
zelenou zahradu, voňavé květy červencového slunce
šest lahví archivních vín a krásnou dívku
Pro ten den ochoten jsem pozorovat umírající srnce
zemřít a utratit a opustit vše co mám
jen jeden dokonalý den plný modrého nebe
snů, vína, vůni a hlavně tebe
Nejspíš všem připadám směšný, opuštěný
kámen u cesty, co se zdraví se stojícími patníky
a ujíždějícími auty, provokován bosou nohou
a něžnými prsty, které mě ne a ne sebrat
a unést tak, kam doufám, že patřím
Jsem očarován vším, co znamenáš
když se probouzím, když usínám
jen tvůj obraz míhá se mi pod víčky
Jeden dokonalý den, dokonalý díky tobě
pro ten den ať ztratím oči obě,
až tě totiž ucítím a dotknu se tvé paže,
zraku mi nebude potřeba, vždyť teď
když tě vidím, tak se zavřenýma očima
kráčíš po trávníku, měkčím než cokoliv
paprsek slunce hřeje tvou levou tvář
Usmíváš se a ten úsměv patří skleničky dně
slunci, modrému nebi, snům a možná i mně