Někdy tak sedím
a myslím, že hniju
u květináče se semínky
z předloňské sezóny...
Fázóny jihu
se opírají
o nic v mé hlavě,
všechny lásky
jsou vzdálené
milióny let,
snad ani nebyly...
Kluk, co chytal žáby
pro své ještěrky,
nebo panoráma oblohy,
bůhví kde,
nebo jasné cíle
nejasných proporcí...
Tak začátek hledám
vždycky na konci,
s trablemi nerozvážností,
ale nebudu jiná...