Něžné doteky na líci,
tvé pohledy ničící.
Nechceš lásku,
nechceš na tu křehkou lávku.

Tak proč mi ubližuješ,
proč mě nepotřebuješ.
Jiné svou přítomností těšíš,
a proč mě dusíš?

Prosím, nech mě jít,
nech mě zase žít.

Děláš, že nevíš,
děláš, že nevidíš.
Můžeš.

Děláš, že neslyšíš,
děláš, že nerozumíš.
Můžeš.

Něco mi však dlužíš,
a to moc dobře víš.
Tak vrať mi už srdce,
a udělám to krátce.

Prosím, nech mě jít..