Napsal bych ti báseň
o slepcovi, osamělé turistce,
o uklízejícím negrovi
o upírech, rozcházejícím se starém páru,
o náhodném setkání v autě
nebo kině.
Napsal bych ti báseň nebo třeba natočil film, složil píseň, co já vím
a nebo taky vůbec nic.
Nemám potřebu skládat ti básně,
ale prožívat je a
prohánět se skrz dávno napsaná dvojverší. Skákat z písmene na písmeno
a žít.
Nemám potřebu psát ti básně,
ale stejně to udělám.
Třeba si pak lehnu
do keře z tvých vlasů
nebo se rozvalím v tvé hlavě,
slastně se usměju a
dám si cigáro a kafe.