Pondělí
Já jsem Květa, děva lepá,
můj manžel se zove Pepa.
K půvabům mým však je slepý
- ve dne v noci v práci dřepí.
Prostě se furt v práci fláká,
tak mne pokec silně láká…
Přezdívku mám přímo skvělou:
“Tady Myška! Kluci, hallo!”
Ozval se mi chlapů ranec.
Nejvíc mě však láká Kanec.

Úterý
Zas jsem byla na Atlasu,
Kanec chválil moji krásu.
Jen co padlo slůvek lásky!
Žádný kecy, žádný zkazky,
vyjevil mi city svoje,
na oplátku zvěděl moje…

Středa
Kaneček má mluvu jemnou,
dvě hodiny tokal se mnou…
Oznámil mi zprávu cennou:
rozvede se se svou ženou!
Jakýpak s tím saky paky:
rozvedu se s Pepou taky!

Čtvrtek
S Pepou bude proces krátký.
Vše je v rukou advokátky.
Večer potom, v nočním času,
kecám s Kancem na Atlasu.
Po třech pivech jsem jak dělo,
toužím poznat jeho tělo.

Pátek
Překonávám těžkou krizi:
do práce ať Pepa zmizí!
Jen opustil naši sluji,
na Atlas se připojuji…
Pod zámkem mi Kanec znova
šeptá hrozně krásná slova…
Ještě v noci žehlím blůzku.
Zítra máme totiž schůzku!

Sobota
Máme spich na Václaváku.
Kanec přijde v šedým saku,
navíc bude držet růži.
Tlak mi stoupá, dech se úží…
Pak ho spatřím. Třeštím oči.
Mrtvice snad po mně skočí!
Pokouší se o mne depka.
Před sebou mám svýho Pepka…