Na schůzku se vkusem odjíždíš do Zlína,
říkáš, je kouzelný, umí potěšit, má mě rád.
Ze přímek hádanky, potravou hrdosti,
v tom čase divákem, proč místo labutě přilétá páv?


V gestech a pohybech na zášti nešetříš,
znechucen večerem, zúročíš chlad.
„Hlupákem bez vtipu“, ztichlý, naslouchám,
kde jsem vzal odvahu na lůžku vedle Tebe spát.


Slzami otrávíš, počítat umíš pláč,
dlužníkem z vděčnosti,
měl bych Ti děkovat?,
promiň, nemám zač.