Je ráno, otvírám oči,
slunce se pomalu prodírá mezi mraky.
Už nevzpomínám si,
co zdálo se mi v noci.
Ale co, stejně nevěřím na zázraky.

Obléknu tričko,džíny
a uvařím si ranní kávu.
Můj život je teď trochu jiný,
mám z něj někdy těžkou hlavu.

Začíná další den v osamění,
však co si kdo zaseje, to taky sklidí.
Musím vypadnout z té prázdnoty
někam ven, do města,
mezi lidi.

Celý den se budu toulat, snad to pomůže
a večer možná zajdu do kina.
Musím se z toho dostat, jen činy dělaj muže,
zadarmo nic nespadne do klína.

Večer přijdu domů a tak jako už mnohokrát
budu zase sám ve svém bytě malém.
Půjdu si lehnout a budu spát, ach spát.
Však usnu li
jen žalem.