Jsem bílá

noc, co po ránu
si svléká křídla havranů
a rosu střádá po kapkách,
aby si smyla z očí prach.


Jsi černý

den, co v podvečer
sutanu z flóru navleče
a sněhobílou rochetu
si složí vedle spinetu.


Po čase

přísvit zatmění
nás oba v jedno promění.
Však, než k té chvíli dožijem,
budeš mi nocí, já ti dnem.