Tajemně magická, snad kouzelně tajemná
srůstá se mnou do podoby vzpomínek,
vítá mě ve svém lůně
tak něžně drsná.
Souká mi do hlavy všemožné novoty,
doufá, že zůstanu, stůj co stůj,
smutně kouká, když na večer odcházím,
čeká až zítra zas příjdu.
Znám ji pár dnů a už se mi stýská,
spolehám naň v těch nejtěžších chvílích,
věrná jsem byla, zas jednou budu,
za pět let, možná dřív.