Ležíš vedle mě, smutně se díváš
a já říkám ti, že mám tě moc rád.
Však neslyšíš již a bolesti míváš.
Jsi pro mě nejvěrnější kamarád.

Když domů přinesl jsem si tě,
sotva držely tě nožičky
a jak já potom běhal hbitě,
když byly všude loužičky.

Když loužiček ubívalo pomalu
uvítal jsem rád tu změnu.
Jak šťastný jsi byl za pochvalu
a u skříňky čekal na odměnu.

Vítal jsi mě každý den,
když z práce jsem se vrátil,
hned zaštěkal jsi, chci jít ven.
Tvůj pohled na mě vždycky platil.

Neznal jsi nikdy co je zrada,
když kousnul jsi, tak jen jemně.
Měl jsem v tobě kamaráda
a ty jsi ho měl zase ve mě.

Já vím můj milovaný Bene,
moc dobře víš, co se blíží.
Vím, že pohlazení bolest nezažene,
ale snad ji trochu sníží.

Mám v ruce tvůj míček, byl pro tebe celý svět,
když tvé oči říkaly mi házej.
Chtěl bych to všechno vrátit zpět.

Miluju tě kamaráde.... vydrž,

ještě neodcházej.