Už máš zase v očích slzy
a opět tě slyším vzdychat,
že takhle už nechceš žít,
že nemůžeš dýchat.
Stokrát obehraná píseň,
slzy, bolest, smutek a tíseň.

Jednou říkáš, chtěla bych,
ale bojím se, nemůžu.
Jindy zas zvládnu to
a jestli ti pomůžu.
Kolikrát jsem tě držel za ruku
a říkal, nesmíš se bát,
že jednou to dokážeš
a tys řekla možná, snad.

To strach je vším vinen,
on je tvůj pán a jemu sloužíš.
To pro něj se každý den trápíš a soužíš.
Bojím se o tebe, že celá se mu dáváš,
večer s ním usínáš a ráno zas vstáváš.

Proč se mu nepostavíš?
Podívej, jak ti z něho srdce zmírá.
Jestli prohraješ, zůstane jen černá díra.
Přestaň už naříkat a lkát,
jako by nad tebou stál sám kat.

Odejdi od něj a přestaň mu sloužit,
nechceš mu přece celé své srdce dát.
Budeš se potom jen životem ploužit?
Vím, že chceš být šťastná, že se chceš smát.

Ještě jednou to prosím zkus,
za láskou a za svým snem své kroky veď.
Pořádně se nadechni
a zakřič:

"Už nechci.... dávám výpověď"