Má křehká lásko podzimní,
neboj se léta vprostřed září.
Neboj se vůně horkých dní
a času, jenž ti prošel tváří,

po kapsách snítky dotyků,
nesčítej jeho letmé stopy.
Nebe má barvu pigeon-blue
a slunce moje víčka klopí.

Procitá plamen sklonku dne
v mlze, co zrána chválí zimu
- já žhavé léto rozverné
snoubím se tichu podzimnímu.