Není čas tě poznat
ani se ti vyznat,
kde bolest spí,
má pohádko.

Chodím dveřmi zadem,
o nichž ostatním šajn schází,
spím, však oči dokořán
a někdy se musím plazit,
má pohádko,
jdi přesto dál.

Přestože tě neznám,
snad našla jsem a poznám,
kde bije chudé město,
tam poslouchám.

Čekám v tmavém skrytu,
abych tě jednou potkala,
a když lidi pláčou,
tolik bych tě jim dala,
má pohádko,
ze snů spředená.