Buď modrou duhou na nebi,
bud koblížkem s jahodovou náplní,
bez vážnosti poblázněná pampeliška,
po dešti čistý vzduch provoní...

Po dešti a chvíli před ním,
v něm i nad zemi,
pod korunami topolu,
pod dekou a s lízátkem,
nad davem "pouhých debilu"...

Ve vzpomínkách bláznivá,
ve skutečnosti bláhová,
je příslibem na provázku,
jak darovat a potěšit,
jak přijít o rozum,
jak se ptát a proč neodpovídat,
ve skutečnosti je šanci pro lásku,
jak se učí květiny,
rozkvétat jarem a hynout zimou,
přicházet ránem a odkvétat tmou,
ve skutečnosti modra je příslibem pro lásku,
jak se učí květiny...