Noční motýlek pláče,
křídla spálená
je sám jako kapka v moři,
slzami chtěl by ten plamen smáčet,
však lampa na stole stále hoří.

V srdci bolest, která píchá
jak střípky z obrázků,
už nevzletí,
však i pěšky dá se jít pro lásku.

Možná je jen kapka v moři,
však nemá sílu změnit to
dokud lampa nedohoří.
Snad křídla ty se jednou zhojí
a snad i znovu poletí,
vždyť odvahu může mít i ten, co se bojí.

Otři si slzy,
co třpytí se jak kapky rosy
a utiš to srdce
co o lásku prosí,
bude líp
už brzy.

Podívej, plamen už uhasíná,
už nebude tě lákat.
Motýlku noční usměj se,
už nemusíš
plakat...