Ó jak tajemné jsou Tvoje tváře,
vychází z nich jemná záře,
pronikavá, pálí
jako slunce v máji.

Na stříbrném podnosu
skvosty ovocného pole,
lemují tvé šaty,
nahoře i dole.

Jak vzácná je to chvíle,
jak je mi to milé,
býti takhle blízko
blíž než jedna míle...