Pohádka o hroznech,
čeření stvolu
prskavky za vodou
a všude tolik lásky...

Měl lásku rád,
když strhávala dolů,
ne lásku prchavou,
tu nekonečnou,
připoutanou k molu,
zatímco svět si zpíval...

Já si teď beru
plátek z té velké lásky
z toho nejzazšího bolu,
ozvěnu za jeho modlitby.
K čemu se modlil,
miláček samoty?
Vždyť všichni bohové jsou marní...