Bledá, zvedá kolínka,
slyšíš, jak jí praská kloub?
Našeptává jako vrána
propadá se hloub a hloub.
V šatech z barev netopýrů,
prosťáčků a ranních par,
s tiárou jak paví car
klove oči, s nimi víru.
Ruce hutné jako trámy,
řve, někteří ohluchnou,
jiní ztuhnou jako jíní
a ty třetí strhne proud.