Neustále se utápím
ve vlastních slzách,
sebelítosti a
kalných vodách
čehosi…

Nořím se hlouběji
a hlouběji.
Občas někdo podá ruku
na pomoc, ale nevím proč,
rychle jí zase z toho hnusu
vytáhne…

Můj životní úděl
je nechat unášet se
proudem zoufalství,
smutku.
Potřebuji se nalodit k němu
do záchranné bárky.

I když, mám strach,
že pak by jsme
se potopili oba…