ČERNÝ KAFE

Hodina se v šeru rozplývá,
včerejšek v logru vadne.
Kafe už v hrnku ubývá
a není, když půlnoc padne.

Tenorsax cedí blues mosazí,
ryk „bůčku v komíně“ krájí,
takty dne po stole rozhází,
v synkopách mariáš hrají.

Ve výšce štkavého rejstříku
veselé slzičky trubky
splachují naději v kbelíku,
jak slizké pomejí šlupky.

S posledním závanem po šnapsu
utne se vzápětí půlnoc i splín.
Saxofon nebrání kolapsu.
Umakart na stole..., za stolem stín?