Ležíš v posteli a jen malá svíčka paběrkuje na tvém nočním stolku,
vzádu zapadá ten oranžový kotouč,
a černá vrána si sedá na parapet.

Peřinu žmouláš v upocených rukou,
a slzy ti usychají na tváři,
venku vyšel měsíc,
a myšlenky ti běhají po stěnách.

Vedle tebe leží ta kytara,
ale nedíváš se, nesmíš,
jen tu svíčku dovnitř vložíš,
a dřevo zapraská.

Polívá tě horko, jako před třemi lety a pěti měsíci,
teď víš, že je to naposled.

Už nezazpíváš tu tvoji píseň,
už nebudeš vzdychat mezi řádky,
už jen počkáš, až plamen zhasne.

Tak vrána zase odlétla,
a kotouč dohrál své denní divadlo.
Už jen tma je všude kolem,
a v dálce zasvitla jiskra posledního vzplanutí.