Ve světě kamene a oceli,
jsou naše iluze tmou,
a všechny ty niterní naděje řvou,
že dávno již zemřely..

Všechny ty toužebné obláčky,
zakrylo temné nebe,
co bolí a z něhož zebe,
přímka k záhubě neznající zkraty či zatáčky..

Vrásčitá je tvář tohoto světa,
neznající pocit štěstí,
vždyť naděje je pro něj úder pěstí,
urážka sprostá..

Na každém nebi mnoho je hvězd,
když zvedneš hlavu tak je uvidíš,
přece v tomto světe cokoliv smíš,
iluzi s vírou nesmíš si však splést..