Kupu problémů
i v tom nejděsivějším horku.
Z extrémů
vyšlapanou cestu z dvorku.

Je dokola.
A kruhy jsou stále užší.
Zavolám,
třeba mě někdo uslyší.

Marně.

Ztrácím se na dně.

Tak snadně.

Hlady nevidím.
Slabost s únavou je citelná.
Ještě přemýšlím?
Jsem to já. Ta, co je neviditelná.