Mezi dveřmi víčka uvízla,
pozorují světlo
líně se plazící
po starých parketách.

(tam stojíš ty a čekáš na mne)

Cudně nahá laskáš stíny,
toužebně nedočkavá
miluješ se s každým v pokoji.
Rozdáváš své rty
nábytku i záclonám.
Vášnivým objetím pohltíš
i vyčpělé tapety,
kanape s pružinou,
čajovou konvičku s odérem po kávě,
lampu s ohořelými třásněmi.
Nevtíravé kroky
obcují s každým dotykem …

( a já si netroufám vejít do vnitř)