Pluji ve vlnách myšlenek,
proplouvám bouři
zpěněné žluči, co neutichá.

Oči zalité slzami
koukají do dáli,
jako by za obzorem něco hledaly.

Zrak zakalen slzami smutku
nevidí na míle daleko.
Vidí jen to, kdo byl blízko
je najednou daleko