Šmátrám rukama do prázdna,
cupuju modro nebe.
Odezva jako vždy žádná,
Ze všeho většinou zebe.

Zamíchat všem mrakům šedí.
Z blesků si podmanit sluhu.
Zlé slovo na jazyku svědí,
když se snažím překročit duhu.

A jak už to zrána bývá,
bych se vnitřním tlakem neudusil,
déšť mi vodou rysy smývá...
Vysmívá se, ač jsem snažně prosil.

Takže stojím, bloumám v budce,
když už teď liják stromy ohýbá.
Svět je zbržděn, ať chce...nechce.
Bránit se splínu byla by chyba.