Ač jen pár centimetrů dělí, nás
my daleko jsme od sebe.
Já nemohu a nechci být bez Tebe.
Snad to spraví ten, všemocný vládce čas.

Ač jen vzduch je mezi námi,
já dotknout Tě se bojím.
Cítím, jak tam stojí plot s ostnatými dráty
a já stojím čelem a přitom zády.

Ač jen pár centimetrů dělí, nás
já promluvit bych, k Tobě, chtěl.
Mluvit já, nemohu, neboť chvěje se mi hlas
a oči zalijí proudy lidské vody.

Po tváři se lehce valí zbytek té lidské vláhy,
já skrýt před světem je chtěl,
aby nikdo neviděl, že srdce mám.
Jen Tobě lásko, já ho dám