"Bude líp" říkáš na dálku.
A já Ti nevěřím...
Já raděj vezmu obálku
a obsah prověřím.
I kdyby tam byl milión,
tak klidně prohloupím...
říkám si tiše já, ty, on...
Tebe si nekoupím.
Nikomu na světě nepřeji,
zažívat tolik bolesti.
Sedím a občas se zachvěji,
a tajně sním si o štěstí.
Kdy bude líp ptám se Tě?
Ty však už nemluvíš.....
že ty si jediný na světě,
to už se nedovíš.
Že prý čas všechno zahojí
a kolik času mám?
Tebe teď už nic nebolí
a já se přesto ptám :
"Miláčku ty se mi nevrátíš?
Je to mé vroucné přání,
kdy mi to lásko oznámíš,
kdy?....nemám zdání."