Káň galilejská?
Ta je daleko...
Hodně daleko,
opakovalo dítě celé naměkko
z toho příběhu,
chce věřit na zázraky,
na ráno tenkrát, na galilejské ptáky.

Přestože víno nepilo...
Ne, nikdy!
Přísaháš? Nikdy?
Je potěšeno z rozpletené křivdy
a věří, že víno
je víc než voda
položí hlavu na můj klín a necítí se vino.

A potom usne, nechce víc,
neptá se, mlčí,
sní a mlčí.
Ta ovečka možná jednou zvlčí
a bude se ptát.
Co pohádka byla,
za tím čelem musí se jednou pravdou stát.