Jsme na světě, abychom žili.
Jsme jako ryby hozené do vody.
Žije však ten, kdo není šťastný?
Žije, žije a tiše trpí ve svém střípku.
Ve svém údělu, který nese na tomto světě.
Ve své poušti na pustém ostrově.
Kdysi dávno dva střípky byly, pod nátlakem se rozdělily.
Ten kdo nezná své místo na světě, žije na odlomcích střípků v chudém království, kde pro něj slunce zastínila tma.