V náruči tmy,
upadám zvolna do nostalgie
život odešel a smrt má nějaký pátek zpoždění.
Nebe je temné jako moje svědomí
když přestala jsem být dítětem...

V náruči tmy
procitám z bdění do říše snů
čas v hávu bezdomovce kráčí ulicemi města...

Setmělo se,
ale jen v mé hlavě.

V náruči tmy
jsem kolébána
přišel čas usnout
upadnout v brzké zapomění...

Obklopena temnotou
čekám na příchod funebráků
aby mě mohli dát do dřevěný postele.
Jiné než ve které teď ležím...