Je tma, já ležím v polospánku
obklopená ušlým dnem...
Bylo v něm nic a spousta zámků
a motýli za oknem.

Teď je pryč, já jenom zívám
a přemýšlím o dalším dni,
kdybych mohla být víc živá,
on zas více pořádný.

Je tma, je bez hvězd, ale přání,
za okny tuším lásky své
i život svůj, je celý k mání,
a dálnice dál jen řve a řve.

Tak naskoč si, holka, žádný strach,
její hlas hlasem mořské pěny,
je pasák mysli, je můj vrah
a skrytou pastí na ozvěny.