Jeden, druhý, čtvrtý...
Vidím jich tu několik.
Copak jsou tu všichni sjetí,
myslí si, že bude líp?

Možná bude, možná ne,
to ví jen oni sami.
Hlavou se jim prožene
obraz, co maloval Dalí.

Pak sami tvoří svoje sny,
kreslí, píší, kde se dá,
barevné jsou všechny zdi
jak malířova paleta.

Jednou se stejně všichni sejdou
na stanici konečné,
když naposled si ještě šlehnou.
Litovat je? Zbytečné.