Bývalas zvyklá když byla jsi malá,
schovat se v postýlce když ses bála,
se zatajeným dechem a očima velkýma,
leželas v postýlce celičká schoulená.

Pod peřinou schovaná s očima dokořán,
ani nedutáš. Strach přišel nepozván.
sice jsi věděla, že není se čeho bát,
přesto tě roztřásl takový zvláštní chlad.

Poslouchalas ve tmě a zatnulas ruce,
ticho přehlušil tikot tvého srdce.
Samotná často jsi v myšlenkách tonula,
peřinkou chráněná únavou usnula.

Dnes když zdá se ti v noci zlý sen,
otevřeš oči a s úsměvem
vidíš před sebou tu malou holčičku.
Peřinu si k bradě přitáhneš trošičku.