Dívám se do zrcadla
a vidím cizí tvář.
Jakoby celá uvadla
a ztratila svou zář.
Smutná,studená a bílá,
nezdá se,že by žila.

Jsem to já a nikdo jiný,
to pykám za své činy.
Z těla život můj odchází,
bolest a hrůza mě provází.

Možná chybět budu někomu,
ale co na tom záleží.
Má duše už patří jen jednomu.
Bohu či Peklu náleží.