Černota valí se ze všech stran
ten pocit že bude ušlapán
můj maličký svět, co sotva dýchá
co zbylo – snad jen zhrzená pýcha.

Sluníčko s paprsky kdysi teplými
už dlouho je schované pod mraky šedými
Šedé jak ocel zdají se být,
škoda, že nemohou se v dýku proměnit.

Když trápení by se nedalo snést,
přišel by shůry spravedlivý trest.
Již nebyla by černá, ani šedá,
v prachu by ležela jen tvář bledá.