Voníš, tak krásně mi voníš,
když přede mnou váhavě stojíš...
Pak poklekneš ze mnou a studíš,
to rukou můj zadeček hladíš.

Přivírám oči jak kočka,
teď ty jsi můj svět – vše ostatní počká.

Cítím tvůj horký dech,
vznáším se a přitom ležím na zádech.

Snad nevnímáš, ale ty to víš,
že chci s tebou letět ještě výš,
Pohledem hlubokým snad pochopíš
to, co můžeš jen ty, třeba uslyšíš...

Tvé vlásky mě zašimrají na tvářích,
miluji ten dotyk, to není hřích.

Chci tě mít blíž...
ne, ty se mě nebojíš,
a jazykem už kloužeš níž,
a já si přeju, ať mě nepustíš.

Pak z něžnosti nezbývá téměř nic,
tak zatínám nehty své víc a víc.

... a ty stále tak krásně voníš.