Naše patra byla složená ze samých pracantů. Tíša, Zoubele i já jsme měli svá teplá místečka jistá, za to náš ukrajinský kamarád Oleg pracoval chvíli tam a chvíli tam, jak bylo potřeba.
Přes vražedné pracovní tempo panující na naších pracovištích ve snaze přinést naší lihově demagogické společnosti co nejvíce statků, neměli jsme ani čas na dovolenou. Jenom naši rodinní příslušníci to jaksi nechtěli pochopit.
A tak přišel Zoubele s ďábelským nápadem. Poslat zbylou část rodiny do Bulharska. Oni si odpočinou od nás, my od nich a oni se dostanou na kýženou dovolenou. Odměnili jsme ho čtyřmi panáku fernetu a běželi hned tu radostnou novinu říci domů.
Za 3 týdny odlétali. Stáli jsme na ochozu hlavní haly Ruzyňského letiště a bylo nám tak nějak lehko u srdce. Mávali jsme dolů na letištní plochu. Když se letadlo odlepilo od země, otočil se na nás Tíša a opatrně se zeptal : "Teď už se nemůžou vrátit, že ne". "Ne, nemohou", ujistil jsem ho a všichni už jsme spěchali chytit taxíka do centra.
Nechali jsme se vyhodit v Dejvicích a zašli do restaurace U Rejzků. Nebylo plno. Objednali jsme si tradičně 4 piva a rundu fernetů a začali plánovat naší budoucnost. První si vzal slovo Oleg. On jediný mohl plánovat na delší dobu dopředu, protože neměl manželku. "Víte kluci, už mě nebaví dělat chvíli to a chvíli tamto, chci dělat něco opravdu dobrýho a užitečnýho, jako vy. Stanu se doktorem a budu léčit chudé." Když to dopověděl, objednal druhou rundu fernetů, abychom společně mohli zapít jeho velmi dobrý nápad.
Asi za hodinu po našem příchodu se ve dveřích putyky objevil náš starý známý - děda Mrázek. "Tak co dědo?", povídám, "jak se vede?" "Ále, nic moc", bručí děda "šel jsem tudle k doktorovi, že mám jako nějaký problém, aby mně proklepnul, co mi vlastně je, a von mi řekne, že v celku nic moc, že prej mám zvýšenou flatulaci a poslal mě domů. Že prej se mi to časem zlepší. A já teď nevím, co mi vlastně je a jestli to třeba není nakažlivý nebo nedej Bože smrtelný". "To nic," povídá Zoubele, "tady Oleg chce být doktorem, on se na vás podívá". Oleg vzal ruku dědy Mrázka a povídá učeným hlasem: "Dědo, máte nějaký zvýšený tep". Děda rozrušen z toho, že má tep, objednal hned rundu fernetů. "Kluci", povídá děda, "on bude fakt dobrej, talent, studuj hochu na doktora, abys mě mohl léčit". A citelně si ulevil. "No jo, teda kluci, to je najednou úleva", povídá a objednal další rundu. Ještě že měl s sebou celý důchod. "Jo doktoři stojej dneska prachy", povídá Tíša", a pumpnul dědu ještě o jednu rundu. Oleg když viděl, že děda utratil poslední korunu ze svého důchodu, a že je tím pádem chuďas a takové on nejraději léčí, plácli si.
Za pár dní jsme se sešli pro změnu u nás v Podskalí. U stolu už seděl Oleg, úsměv na tváři a hlásil: "Jo kluci, když někdo dělá něco, co ho baví, je to sranda, zítra se chystám do Motola, ucházet se tam o místo. Myslíte, že mám šanci"? "Určitě", povídám, "ulevil jsi dědovi Mrázkovi od flatulace, ulevil, tak vidíš. Víš kolik lidí tím asi trpí. Jednou budeš slavnej jako Albert Švajcer, ten lékař". Ten den jsme to pořádně oslavili.
Za nějaký čas jsme potkali Olega. "Tak asi nebudu ten Švajcer, nebo jak se vlastně jmenoval ten doktor", povídá smutně. "Přijdu tam a povídám jim, že jdu hledat místo. A oni na to, jestli mám diplom. Já že ano a vytáhl jsem diplom, co nám nechal dělat Tíša za to, že jsme v červenci absolvovali tu běžkařskou túru v Krušných horách, náhodou jsem ho měl s sebou, a ti ignoranti mě nechali vyvést ven, že prý na srandičky nejsou zavedený. Tak vám kluci ani nevím". "Nic si z toho nedělej", chlácholil ho Zoubele, "jsi šikovnej chlapík, ty si nějak poradíš. Jsou i jiné profese. Co třeba takový pilot letadla?". "No vidíš", usmál se Oleg, "to je dobrá nápad. Třeba bych vám mohl přivést manželky zpět z Bulharska. Ráno se jdu voptat na Ruzyň".
Návrat našich manželek se blížil. Při pomyšlení, že by mohli mít málo pilotů a že by ho snad přijmuli, nás natolik znepokojil, že Zoubele brzo ráno volal na Ruzyň ochrance, že podle všeho se chystá jistý ukrajinský šílenec unést letadlo a udal popis sedící na Olega. Snad ho zadrží dříve, než stačí stropit nějakou nepřístojnost. Ona totiž taková manželka se může tu a tam hodit.