Jsme dvě duše k smrti unavené
věčným kolotočem prázdné šedi měst
Dva stromy růstem oslabené
co sotva tíhu korun mohou nést

Jsme dva světy zamotané do kružnic
co nikdy nedojdou ke svému průniku
Dvě jablka do koláčů z veselic
rozdílných ač byla obě v jednom košíku

Jsme dvě barvy – já černá jak večernice
ty nevinnosti bílá Nebo naopak?
Dvě semínka z jedné slunečnice
jen každé z nás sezobl jiný pták


Jako dva výstřely ze dvou různých zbraní
a když se naše dráhy zkříží
jeden druhého zas zraní