Provaz se houpe nad mou kšticí
pozoruji ho dlouze
k snídani chleba s hořčicí
opět se dívám pouze

Drát vede proud, to zná malé děcko
rozmýšlím se věky
k obědu sním snad všecko
však dál plynou ty řeky


Terasa vysoko dostatečně zdá se
neskutečný ryk je důle
k svačině rohlík s máslem
zase mi chybí vůle

Oheň spálí všechno v prach
stačí škrtnou sirkou
k večeři mě čeká hrách
dřív velbloud projde dírkou

Ach ty prokletý pude žití,
proč zrovna já tě tolik mám
tak neskutečné já mám bytí
za recept na smrt cokoli dám.