Hnědá jiskra, šedá jiskra,
zelená hladina.
Točí se dokola a dokola z jedné barvy do druhé.
Ve víru mezi úbočími víček dvě černé slečny
hodnotí svět.

Navždy nejsamotnější tanečnice
plujíce na špičkách otvírají náruč
a bez studu předvádějí své nahé já.

Utopím se v jejich tělech
a propadám jimi do věčné temnoty
hnědozelených vod Tvých očí.

V těch hlubinách září a objímají mě dvě černé slečny,
navždy nejsamotnější tanečnice.