Jak hodinové ručičky,
co po číselníku se honí
tak honí se myšlenky
v mojí hlavě.

Ručičky se občas střetnou,
ale záblesk nevychází.
Mé myšlenky se nedohoní,
občas si my v hlavě sednou.

Sednou si na kraj hlavy,
jen chvilku co se unaví.
Nepobudou dlouhou chvíli,
jen co naberou nové síly.

Sílu ony mají a drzost nechybí,
vnáší do mé hlavy velké pochyby.
Pochyby o mě, samém jestli,
já jsem hoden té krásy.

Myslím Tvoji krásu,
ta co není na obrázku,
ale vedle mne celé hodiny.

Mlčky sedím a přemítám,
co se v hlavě ukrývá.
Mlčky sedím a myslím na …........