Už tu stojím řadu let,
abych vám moh' vyprávět,
osudy všech dobrých lidí,
co tu každý den já vidím.
Pode mnou se scházejí,
u červené lavičky,
na svou lásku sázejí,
skládají si básničky.
Věříte mi, že to bolí,
když zapadne sluníčko,
přijde chlapec a své milé
vryje do mě srdíčko?
Napíše jí "Miluji Tě",
někdy jenom "Mám Tě rád",
za měsíc pak je tu s jinou,
tamtu už má kamarád.
Jaké je to hezké,
když se svojí hůlčičkou,
na procházku zajdou sem
šedý děda s babičkou?
Hladí si tu svoje ruce,
vzpomínají na mládí,
s nimi je tu jejich vnouček,
vesele si dovádí.
Ptáčci si tu zpívají,
veverka tu skáče
a mně je teď opravdu
malinko do pláče...
Jsem už starý,
jsem tu dlouho,
ale pořád rád...
Nechte mě tu lidé dobří
ještě pár let stát...<br /><br /><b>Dílo nepodstoupilo jazykovou kontrolu (korekci).</b>