Ptačí zpěv mi zase vrací dech,
nabírám tak trochu naděje,
líbezně tu voní mech,
má mysl brzy právem ožije.

Vláha lesní rosy
přidává mi úsměvu,
chtěl bych tu chodit bosý,
v zimě i po sněhu.

Jsem talent, to tuším,
však radost z toho těžké mít,
pomáhat lidem proto musím,
a nic za to chtít.

Těžké kráčet lesem sám,
mé duši duše schází,
co však dělat s tím já mám?
Víc než sníh, samota mě mrazí.