Toužím jak Hamlet – zemřít, spát…
Jsem vším a každým unavena.
Myšlenky nejsou.
Když jsou, tak smutné.
Před očima kruhy a cizí objetí…
Scházíš mi.
Já jsem to nechtěla,
to tys rozhod i za mě.
Takový žal zná pouze Ofélie.
Na klavír hraju smutnou píseň,
srdce mi usedá,
však přestat nedokážu.
V hlavě jen duté kolejnice co duní…
Stýská se mi.
Některé odchody jsou pro vždy bez návratu.
Já to tak nechtěla.
Mě scházíš.
A řeka je tak blízko…