Co bude dál..?..
Vyzvedla jsem Filípka a šla s ním domů..Filípek pořád něco žvanil, ale já byla myšlenkami zase jinde..(stihnu se to do zítřka naučit..?..Proč zase na mě tak blbě ten dědek koukal..?..Musím zaplatit jídelnu..).Konečně doma, říkám si v duchu a přitom se snažím Filípka vytáhnout po schodech do třetího patra..Terí , vem mě na záda plooosíím..Fílí ne, jsem už moc utahaná..Terí plosím, nebudu tě tahat za vlasy..Nakonec svolím a hodím si ho na záda..Zvolal „Jupíí“
a nějakým zázrakem žvanivý mechanismus ustal..Tak jsme tady..Strkám klíče do zámku, zamčeno..?..Zase není doma..Moje myšlenky se zase točí kolem MÁMY..Kde krucinál tentokrát je.?..Filip mi seskočí ze zad a pádí do pokoje pro autíčka – že si budeme hrát na dopravu- a já mířím do kuchyně..Otevřu ledničku – krom plesnivého sýra tu nic není..(jak jinak)..V břiše mi zakručí..Máma dneska určitě přijde..Slyším Filípka si hrát..V hlavě se mi promítá celý den..Co když je to pravda a máma zase pije..?..Ne..Říkala, že je v práci..Ale co když nešla do práce..?..Ve třídě zase kwočny něco mumlaly, že ji viděly v nějakém pajzlu pro mladý..Určitě to je zase nějaká pomluva..Nemá na nás čas..Ale to jen proto, že pracuje, nee.?..Prostě se dneska někde zakecala s nějakou kolegyní z banky..!..Jo, tak to je..Šla jsem za Filípkem, že půjdeme zase za paní Novákovou..Když máma není doma, tak u ní spíme..Je hrozně hodná a má doma snad 15 koček..x)..Když mě uviděla ve dveřích - jen se smutně usmála a řekla – Terezko, maminka není zase doma..?..A já jen smutně přikývla – jako vždycky..Ustlala nám v její ložnici a sama si lehla do místnosti pro hosty..Filípek usnul hned na začátku pohádky o Kocourovi v Botách, ale mě se nedařilo usnout..Nakonec jsem sebrala nějaké básně a lehla si na gauč..Asi jsem usnula protože mě probudilo až bušení na dveře..Paní Nováková se objevila během pár vteřin mezi futry v kuchyni..Podívala se na mě a já jen pokrčila rameny..Kdybych věděla, co se za pár minut stane..Asi bych se zachovala jinak.. - Kdo je.?. Zeptala se přes dveře ..-Tady městská policie-prosím vás otevřete, paní Novaková..Sousedka se mrkla kukátkem a otevřela tedy dveře..Stál tam obtloustlý muž (spíše mužíček) v uniformě menší ták alespoň o 2 čísla ..Zeptal se na mě a mého brášku..Sousedka se jen pootočila mým směrem..Strážník mi pokynul, abych šla za ním - do teď mě fascinuje, že jsme se jen dorozumívali gesty..Celá vyklepaná jsem následovala jeho šlépěje..Sousedka ještě stihla zavolat, proč já a né ona..Strážník obrátil panenky -že bych to měla být spíše já, je to přece pro moje dobro..Sem prý už velká..Vešla jsem za ním do našeho bytu..Na podlaze tam ležela osoba..Nejdříve jsem myslela, že se nějakej feťák vloupal k nám do bytu..Ale pak jsem v oné osobě poznala svou..matku..Ležela na zemi mezi střepy..Smrděla jako bezdomovec a kolem ní se válely lahve od alkoholu – hroznej pohled – Strážník se na mě podíval těma prasečíma očkama a jestli tuto osobu poznávám..co jsem měla asi tak odpovědět..?..jen sem přikývla ..Oči se mi zaplnily slzami..Palčivá bolest na prsou..Je to pravda..já sem jí věřila..Já sem jí bránila..A celou tu dobu to byla pravda..Strážník mi oznámil, že někdo dal anonymní podezření zanedbání péče na sociálku..Sousedé zavolali kvůli hluku v našem bytě, a takhle jí tu našly..Máma se na mě podívala..Vypadalo to jako by mi chtěla něco říct, omluvit se, všechno vysvětlit..ale nic se nestalo..Odvrátila hlavu ode mě..Měla jsem chuť křičet..ale najednou nebylo co..Jen prázdnota..Potom ji odvedli dva mladí policisté..Ve dveřích se objevila nějaká blondýnka (asi metr osmdesát s gelovými nehtíky..) Oznámila nám, že je ze sociálky..Mám si sbalit věci, nemám žádné potenciální příbuzenstvo, a proto není jiná cesta, než dětský domov..Palčivá bolest..Slzy..chtěla jsem vyhrknout a co Brácha..Ale nemusela..Ta nána mi vzápětí oznámila že můj bratr je ještě hodně malinký, a že už má pro něj adoptivní rodinu..Bude to pro něj prý nejlepší..Teď přišla ještě větší bolest..a slzy..Slyším křik..-Terí, kde jsi..?..Nechte mě bejt, nebo vás kousnu..!..Terí plosím, pojď sem..- Během pár vteřin mě úpěnlivě drtí dětské ručičky...Terí ať jdou ti lidi pryč, mě se vůbec nelíběj..Kde je maminka..?..Chtěla jsem mu všechno říct, říct že bude zase dobře, že ho mám hrozně ráda a a prostě že ho nedám..Ale nešlo to..jako by mi někdo vyřízl jazyk..najednou se mi Filípek začal vzdalovat..ale já ho nechtěla pustit...Pořád sem drtila jeho malinkatou ručičku..Ale jeho sevření povolilo..slyším dětský pláč -pláče Filíípek-pak řev...Terí, plosím, já nikam nechci..!..Hlas se vzdaluje..Kolem mě se všechno zatočilo..Cejtím studenou podlahu..a říkám si..Co bude s námi dál..?..Celá zpocená jsem se probudila v posteli s mým pejskem Nescwicem..Už je to pryč..Uklidňuji se..Tyhlety vzpomínky z dětství se mi stále vrací..