Spojil jsem hlavu s tělem,
oči nevidí, uši neslyší, ústa nemluví,
s pocitem krvelačných šelem
pozoruji tělo, jež žít už neumí.

Zvracím, vyvrhávám obsah žaludku
na odporně hnusnou mrtvolu,
tupé pocity bez rozumného úsudku
osudové pudy totiž jinak nedovolí.

Zabte mne! Prosím kolemjdoucí,
dělají, že nic okolo nevidí.
Řežu ji tudíž pozvracená ňadra dmoucí.
Budu umírat dlouho a bez lidí.

Otevírám oči, hledám hranici hnusu,
širý obzor, dýchám tuny špíny.
V hlavě nechal mi pták kupky trusu,
na shnilost všude, sbíhají se sliny.

Pod srdcem jednu kartu nosím
dám si cigaretu, vodku, teplý svetr.
O klid sebe sama snažně prosím.
Stále však vyhrává Černý Petr.