V křesle sedím,
nevím na co právě hledím.
V hlavě zní mi hlas,
kéž vzal by si nás.

Nevím o čem zpívá,
však slova běží znova.
Cítím, že mluví o mě,
sám poslouchám v prázdným domě.

Nutí mě zapomenout,
aspoň na chvíli.
Bez možnosti se upnout,
Touhle pouto nesílí.

Nová píseň,
nová melodie.
Zatím žádná tíseň,
jen klid a harmonie.

Možná už tuším,
co chce mi říct.
Přestat do dveří bušit,
otevřít a životu vstříct..

Máme totiž času málo,
a kolik nás to už vzdalo.
Protože sešli ze své cesty.
zaplatili tolik za své tresty.

Kdo bojoval,
měl naději.
Osud možná něco vzal,
však stejně pad před vítězi.

Proti němu nelze prohrát,
možná tak pár šrámů získat.
Výsledkem je však jistá síla,
co zaručí prát se znova.