Padá déšť na mé tělo,
já nebojím se, že by se rozpustilo.
Čekám na lásku svou jedinou,
zda přijde za mnou.

Stále prší a déšť sílí,
stojím, stále dál sice tělo
zkřehlé mám, jen myšlenka
'na tebe mě zahřeje a sílu dodá.
Stojím tu již pátý den a Ty
jsi zatím nešla ven.

Koukám, koukám do oken tvých
je slyšet jen tvůj smích,
já se své lásky asi nedočkám

Padá déšť, na mé tělo
padá déšť na to tělo co se již
teskem rozpustilo bez, lásky poznání.
Padá déšť na to tělo aby, zbytky uklidilo,
jen nápis se smýt nepovedlo.
Ten nápis psán je srdcem, láskou a
rukou co se chvěla.
Ten, nápis je tam dál aby, lidem
připomínal jak, láska bolí.